Zámecká jízdárna Valtice | 27 a 28. září 2023
Vizionář a objevitel modelové přesnosti
Absalom Bassett (cca 1828-1891) založil v roce 1859 v Northamptonu malou strojírenskou firmu na opravy kotlů. Po smrti své první ženy se oženil s vdovou jménem Tryphena Lowke. Její syn prvního manželství, Joseph Tom Lowke (1850-1926), pracoval se svým nevlastním otcem a nakonec převzal podnik, který přejmenoval na J.T Lowke & Sons. Jeho syn Wenman Joseph Bassett-Lowke , narozený 27. prosince 1877, se ale do rodinného podnikání nikterak nehrnul. Nedokončil zřejmě ani školní docházku, koketoval s myšlenkou stát se architektem, ale nakonec vyrostl v jednu z největších osobností svého města první poloviny 20. století. Celosvětově se proslavil založením firmy Bassett-Lowke, která vyráběla modely lodí, železnic a další hračkářské zboží.
Společnost zpočátku působila jako zasilatelství, ale již v prvních letech zavírala smlouvy s jinými firmami či řemeslníky za účelem produkce podle vlastních návrhů; zejména šlo o neobyčejně žádané modely lodí. Na začátku první světové války jí vládní cenzura zakázala prodávat a propagovat řadu modelů královského námořnictva – a to z obavy, že by přesnost těchto modelů mohla nepříteli poskytnout důležité informace. Jako náhradu zakoupil Bassett-Lowke kovové modely lodí královského námořnictva vyrobené firmou B.M.C. (Brighton Manufacturing Company). Tyto modely jsou dnes vysoce ceněným sběratelským artiklem.
Bassett-Lowke je ale znám především díky svým železničním modelům. Produkoval parní modely od patnáctipalcových (381 mm) až po vlaky velikosti II s rozchodem 64 mm, I (45 mm) a 0 (32 mm). Jeho největší zásluhou z pohledu železničního modeláře je myšlenka, že model nebo hračka má věrně kopírovat svoji živou předlohu (Scale model). Německé firmy totiž své lokomotivy stavěly jen jako velmi hrubou nápodobu, aniž by měly potřebu přiblížit se konkrétní předloze. Teprve po vstupu firem Bing, Carette a Märklin na britský trh se německé parní lokomotivy rozjely na cestu k modelům.
Úpadek firmy Bassett-Lowke (stejně jako amerických firem AC Gilbert Company a Lionel Corporation) koncem 50. let lze přičítat přinejmenším dvěma faktorům: lidé si prohlédli bezplatný katalog firmy a poté koupili podobné nebo téměř identické položky jinde za nižší cenu; kromě toho na přelomu 50. a 60. let značně poklesl zájem o mechanické hračky. V letech 1964 a 1965 společnost Basset-Lowke ukončila prodej a prodala své obchody a ukončila podnikání. Její obchodní značku získala v roce 1966 společnost Corgi a později známá britská firma Hornby, která ji oživila roku 2020 pro řadu svých parních modelů.
Bassett-Lowke se aktivně zajímal o moderní design, stal se mecenášem architekta a designéra Charlese Rennieho Mackintoshe. Jeho úzké kontakty s německými výrobci hraček, zejména s firmou Gebrüder Bing a Märklin, ho seznámily s velmi pokročilým stavem designu v Německu a s organizacemi, jako je Deutscher Werkbund.
Návrhem svého domu “New Ways” v Northamptonu (který je dnes považován za první modernistickou stavbu ve Velké Británii) pověřil v roce 1925 proslulého německého architekta a designéra Petera Behrense, jednoho z inspirátorů Bauhausu. Velmi obdivoval George Bernarda Shawa, a to až do té míry, že ho nechal vymodelovat jako doplněk železničního nástupiště v měřítku “0”. Podporoval Stephana Binga a další členy rodiny, když jako Židé uprchli v roce 1933 z nacistického Německa do Spojeného království. Byl zakladatelem Rotary klubu členem northamptonské městské rady a podílel se na založení northamptonského divadla. V roce 1909 spolu s Henrym Greenlym W. J. Bassett-Lowke založil a redigoval časopis Model Railways and Locomotives Magazine.
Wenman Joseph Bassett-Lowke zemřel 21. října 1953. V dubnu 2013 byla v Northamptonu odhalena jeho socha.
Největší hračkářství meziválečného období
Gebrüder Bing byla německá obchodní společnost, kterou v roce 1863 založili bratři Ignaz a Adolf Bingovi v Norimberku. Původně firma vyráběla kovové kuchyňské potřeby, později začala obchodovat hračkami. Kolem roku 1880 Bingovi zahájili vlastní výrobu a v roce 1895 založili akciovou společnost. V roce 1905 byla již společnost Bing největší hračkářskou firmou na světě a na vrcholu svého působení zaměstnávala více než 16 000 pracovníků. Přestože rozptyl jejího sortimentu byl obrovský, dnes je známa především díky plechovým vláčkům. Kromě hraček a kuchyňských potřeb vyráběla společnost Bing také širokou škálu kancelářského vybavení a elektrotechnického zboží. Mezi tyto vyráběné produkty patřily hračky, lodě, auta, tramvaje, zařízení pro tzv. kouzelné lucerny, další optická zařízení, elektrické a parní motory a jejich součásti, horkovzdušné motory a indukční cívky. Vyráběla se také experimentální elektrická zařízení, dynama, fontány s elektrickým pohonem, soupravy pro vědecké experimenty. Jejich výrobky se prodávaly po celé Evropě a Severní Americe.
Bingova řada stacionárních modelů parních strojů byla jednou z nejrozmanitějších. Bing vyráběl také pocínované litografované hračky obecně a velké množství modelového železničního vybavení, které zahrnovalo lokomotivy poháněné párou, hodinovým strojem, nebo elektrickým pohonem, celé kolejové systémy s výhybkami a přejezdy, detailně propracované stanice, návěstidla, mosty, železniční budovy a příslušenství. Bing také zdokonalil “norimberský styl” výroby hraček s litografickými vzory, které byly vyraženy z kovu, vytvarovány a sestaveny pomocí jednoduchých kovových západek a drážek. Tato výrobní metoda se používala ještě v 50. letech 20. století, dlouho poté, co společnost Bing přestala podnikat.
Společnost Carette & Cie. byla kdysi proslulým výrobcem plechových hraček. Její výrobky jsou dodnes velmi ceněny sběrateli po celém světě. Firmu založil Georges Carette (1861-1954), původem Francouz, který se oženil s dcerou německého pivovarníka.
George Carette, syn pařížského mechanika, přišel do Norimberku v roce 1879 a vyučil se u firmy Gebr. Bing AG, která v tom roce zahájila výrobu cínových hraček. Carette vynikl jako nápaditý konstruktér a vynálezce. V roce 1886 se vynálezce pustil do samostatného podnikání a založil továrnu na “optické, mechanické a elektrické hračky”. Jeho dalším oborem byla výroba domácích a kuchyňských spotřebičů.
Ignaz a Adolf Bing byli zpočátku jeho partnery. Dne 9. března 1888 se mladý podnikatel oženil s Margarte Pauline Ledererovou. V roce 1893 představila společnost Carette & Co. jako vůbec první výrobce na světové výstavě v Chicagu elektrickou tramvaj. V roce 1896 získala společnost na Bavorské státní výstavě obchodu, průmyslu a umění v Norimberku stříbrnou medaili “za krásný design optických a mechanických hraček a modelů parníků”.
Mladého podnikatele finančně podporoval také továrník Hopf. Firma byla zpočátku výhradně dodavatelem firmy Bing-Werke. Po roce 1890 se jeho společníkem stal Paul Josephstal, který kolem roku 1900 navázal obchodní vztahy také s firmou Wenman Basset-Lowke.
Zhruba od roku 1905 se v Carette vyráběly i další hračky – autíčka s pohonem na hodinový strojek, parní stroje, lodě a létající objekty, tzv. kouzelné lucerny a kinematografy. Výrobky byly důmyslně litografovány a kvalitně zpracovány. Před začátkem první světové války patřila společnost k největším firmám na výrobu plechových hraček v Norimberku. V roce 1914 zde pracovalo přibližně 450 dělníků a zaměstnanců.
Carette, který byl ženatý s Němkou, si od počátku držel francouzské občanství. To se mu stalo osudným po vypuknutí první světové války. Musel s manželkou a dvěma syny uprchnout do Francie, zatímco jeho dcera Kunigunde zůstala v Norimberku. V podnikání pokračoval jeho společník. Poté, co byl v roce 1917 povolán do armády, musela být firma zlikvidována. Zdá se, že Josephstal prodal velkou část forem a nástrojů společnosti Richard Bauer Gmbh, dceřiné společnosti Bing AG. Je možné, že Bing, dlouholetý přítel a obchodní partner, založil firmu Bauer právě jako záchranný podnik.
George Carette žil se svou ženou až do své smrti v Chantilly severně od Paříže. Zemřel 8. ledna 1954 ve věku 93 let.
Ikonický expres
Flying Scotsman je ikonický expres společnosti London and North Eastern Railway (LNER) mezi Londýnem a Edinburghem. Název se ale používá především pro typickou parní lokomotivu uspořádání 2-C-1, která tento expres vedla. Zároveň jde o ikonický model této lokomotivy vyprodukovaný firmou Märklin ve dvacátých letech 20. století pro britský trh. Na obrázcích je vidět vystavovaný exemplář, jeho obrázky ve firemních katalozích a průřez s označením jednotlivých částí.
Nedílnou součástí vývoje modelové železnice byly lokomotivy na klíček. Tyto lokomotivy byly vyráběny současně s parními lokomotivami u všech velkých výrobců např. Märklin, Bing a nezanikly ani po zavedení pohonu elektrickým proudem. Tyto lokomotivy byly rovnocenné s parními a byly vyráběny od těch nejjednodušších malých lokomotiv až po velké modely, které měly ovládání směru jízdy, rychlosti a brzd.
Ikona modelové železnice
Nejstarším v literatuře uváděným členem této staré německé rodiny je farář Jeremias Wilhelm Märklin (1770 – 1820). Jeho syn Theodor Friedrich Wilhelm Märklin (1817 – 1866), který vyrůstal z větší části jako sirotek, se vyučil cínařem a klempířem. V roce 1859 se usadil v Göppingen jako výrobce domácích potřeb. Jako vedlejší produkt vyráběl také hračky: domečky pro panenky a jejich zařízení, později také kočáry s koňmi, nebo sporáky s lihovým hořákem do dětských kuchyněk.
Pozdější výroba modelové železnice však toto všechno zastínila a dodnes je v některých částech Německa jméno společnosti téměř synonymem pro železniční modely (podobně jako tomu bylo v Československu s východoněmeckou firmou Piko).
Poté co Theodor Märklin roku 1866 zemřel na následky těžkého úrazu, vedla podnik dalších dvacet let jeho druhá žena Caroline. Synové Eugen a Carl převzali provoz firmy v roce 1888 a rozšířili výrobu. V roce 1891 převzala firma Märklin hračkářský podnik Ludwig Lutz se sídlem v Ellwangenu. Tato akvizice umožnila vyrábět mechanické hračky, jako jsou lodě a vláčky. Od roku 1892 nesla firma název Märklin Bros. & Co.
První hračkové vláčky neměly ještě koleje a také žádný mechanický pohon, bylo možné je jen tlačit, nebo táhnout za přivázaný provázek. Märklin uvedl svůj první mechanický vláček, poháněný hodinovým strojkem s vagónky, které jezdily po kolejích, v roce 1891. Následoval raketový vývoj hračkových železnic jako propracovaných systémů. Märklin má také zásluhu na systemizaci modelových velikostí – dvě nejstarší velikosti byly tzv. „I“ v poměru 1:32 s rozchodem kolejí 45 mm a „0“ , v poměru 1:45 s rozchodem 32 mm. Teprve koncem dvacátých a ve třicátých letech dvacátého století se začaly prosazovat menší velikosti, jako např. H0 (Half Zero) v poměru 1:87 s rozchodem 16,5 mm, nebo „S“ o rozchodu 22,5 mm.
Firemní katalogy (byly původně určeny pouze pro velkoodběratele, nikoli pro koncového zákazníka) jsou dnes výsostným sběratelským artiklem. Zpočátku byly ručně malovány technikou temperové malby. Obrázky byly vystřiženy a poté nalepeny na stránku katalogu. První tištěný katalog Märklin byl vydán v roce 1895 a produkty byly vyobrazeny jako mědirytiny.
Po začátku 20. století vidíme v produkci všech hračkářských firem snahu o dokonalé provedení hraček (ve vyšší cenové hladině samozřejmě více propracované než u levných produktů) v pozdně secesním výtvarném zpracování, přičemž pohon lokomotiv se již ustálil na třech variantách: hodinový stroj, parní stroj a elektrický motor. Rozmach tohoto odvětví sice přerušila první světová válka, ale ve dvacátých letech pokračoval do té míry, že tato doba bývá mnoha firmami označována za jejich zlatý věk.
Na rozdíl od mnoha svých norimberských konkurentů, firma Märklin přežila velkou hospodářskou krizi a nástup Adolfa Hitlera na místo říšského kancléře. Po druhé světové válce se opět dostala na špičku světové produkce modelové železnice. Po krátkém útlumu kolem roku 2009 působí dodnes.
Bude i vystavena statická výstava parních strojů, hraček z období 1900-1940 od známých výrobců, jako je Bing, Carette, Ernst Planck, Schoenner, Märklin a Doll. Jedná se především o stojaté, ležaté i pojízdné parní stroje, vytápěné tekutým lihem, které ve své době více či méně napodobovaly skutečné parní stroje, jež znamenaly vrchol tehdejší technické revoluce.
Na druhém kolejišti budou zároveň v provozu i novodobé modely lokomotiv s parním pohonem. Tyto lokomotivy jsou převážně sestavené ze stavebnic od Německé firmy REGNER, jejímž zakladatelem byl v roce 1978 Manfred Regner. Tyto lokomotivy, jsou oproti svým starším sestřičkám již vytápěné tekutým propanbutanem a vzhledem ke svému častějšímu používání ve venkovním prostředí, i ovládané RC soupravami. U těchto lokomotiv je tedy možné na dálku ovládat reverz parního stroje, plynule regulovat rozjezd i rychlost jízdy, ovládat píšťalu či u některých odvodnění parních válců a rozpojování vlaků.
Foto: Tonda Tran – Blesk
pořadatel jízdárny
vystavovatel
vystavovatel